Tábor 2017 - Den první 12.08.2017 - cesta tam

12.08.2017

Text převzat z Marné kroniky. Zapsala Kačka. Takže dneska je 12. srpna a oficiálně je dneska první den MT, tedy Marnýho tábora. Sraz byl v 8:00 v Práčské a Vojta už v půl osmý šílel, že tam ještě nikdo není. Každopádně nevím, proč jsem si myslela, že na nádraží pojedeme busem. No, a tak jsme si dali krásnou procházku Prahou s neustále se připomínající společnicí v podobě naší bóžo kárky. A tak lidi zase po krátké době dostali záminku na nás blbě čumět.

Na nádraží po několika planých poplaších přijel vlak, který byl už opravdu náš. Dveře, do kterých jsme kárku chtěli nalodit, byly zamčené a tak jsme si tam jen tak stáli a zdržovali vlak a když se Vojta vydal za průvodčím, on se vydal na druhou stranu. Náhoda? Nemyslím si. Během toho zdržování na nás vykoukl pan řidič, jak ho Natka nazvala, a zeptal se, jestli jako do toho vlaku chceme nebo jako co. Potom, co se vlak konečně rozjel, pan průvodčí zachránil Ježka od cesty v nákladovém prostoru kárkou v jedné místnosti. Zabarikádovali jsme lidi ve vedlejším kupé a dali jsme se na šikanování pána v našem kupé, kde nám zabral místenku. Brzy bylo kupé naše. Po přestupu ve druhém vlaku nám zase kárka pořád vyjížděla z místa a Ježek tam přišel o všechny bagety.

V Nové Cerekvi začala naše 17 km dlouhá cesta na tábořiště, během které jsme zjistili, že: ta kárka je ještě mnohem těžší než předtím. Proč tu vlastně není ten, co ten čupr nápad vymyslel? Kája by nemohla dostat řidičák na kárku, že je to fakt těžký, nerozeznám kombajn od traktoru, nezvládám směry, že z kopce to trhalo ruce a hází jiskry. No a pak jsme taky zlomili lavičku. Pak jsme došli do Holandského kempu, kde jsme našli Banší a Kríšu - potutleně se usmívali, že prý zmenedžovali kvantum stavebního dříví a že mají miliardu celt a že podsaďáky budou. Ti nás pak nasměrovali do tábořiště.

Šli jsme ten poslední kousek na tábořiště a kárka se rozhodla, že nebude brzdit a že Páje, která tou dobou řídila ujede. A jak tak jela, tak za ní Pája vlála a pak se kárka tak jakoby zapíchla a celá se vyklopila i s Pájou, ale nic se jí nestalo. Po krátkém orazu jsme stavěli týpko a stožár. Šefové furt že ta trojnoha je moc vysoko uvázaná, ale nakonec to bylo nejvíc boží týpko co kdy kdo postavil a šefové se nám pak přišli omluvit.

U ohně jsme řešili organizační věci k neděli a jedli buřty. Pak jsme ještě chvíli koukali na perseidy a šli chrupkat.

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky