Expedice Slovensko 2016

Výherci titulu Retard Dne

1. den - Marek

2. den - Kačka

3. den - loď Milada a její stálý pasažér Marek

4. den - Kamzoš

5. den - Kvíčala

6. den - Neznámo kdo

Den I.

Vše začalo vlastně podle plánu. Píše Vojta ve svém zápise. Cesta proběhla v pořádku a dokonce jsme se i prospali na zemi na vlakovém nádraží v Liptovském Mikuláši. Autobus nás odvezl na místo určení a teď už musíme makat my. Posnídali jsme fazole a v dešti jsme vyrazili směrem Štefánikova chata. Vojta rozhodl, že půjdeme tou zajímavější cestou, protože se mraky můžou kdykoli roztrhat. Neroztrhaly. Stoupáme dál, déšť zesiluje a někteří z nás mají trochu problémy. Třeba horečku. Cestou jíme čokoládu. Déšť zesiluje a my doufáme, že když se přehoupneme přes hřebeny, tak ustane vítr. Ale ono ne. Na druhé straně kopce je to úplně stejné. Nakonec jsme to dokázali. Dostali jsme se do chaty, kde jsme naskákali do postelí, abychom se ohřáli. Toho večera ještě Kačka využila svojí schopnost mluvit plynule slovensky. Když ji obsluha donesla horkou čokoládu, tak na "Nech sa pačia." odpověděla "Dobrý den." Ano byli jsme nepatrně unavení.

Z Vojtova zápisu

Den II

Když jsme posnídali parádní raňajky a seskupili se na krásné "vrcholové" foto, vyrazili jsme dolů. Za cestu dolů bylo zaznamenáno u některých osob méně u některých více pádů způsobených kluzkým povrchem. Dejme tomu. Například Kačka spadla sedmadvacetkrát. Jak jsme se dostali na první autobusovou zastávku, tak nám jel autobus. Perfektní načasování. Pak jsme si trochu počkali na vlak, protože někteří z nás, ehm teda asi většina, ale bylo to odhaleno jen u někoho, neumí číst v jízdních řádech vlaků. V Nemecký jsme našli vodácký kemp, ubytovali se a šli jsme na dřevo na oheň. Při tom, co jsme sbírali dříví jsme viděli, jak naši sousedé táhnou živí strom. Asi na oheň. Marek se jenom otočil a s ledovým klidem v hlase pronesl: "Kreténi." Toho večera se k naši výpravě připojila Kvíčala. A bylinkovica.

Z Kačky zápisu

Den III.

Ráno jsme vyrazili na nákup do nejbližšího obchůdku a posnídali jsme. Ťapka se snažila z chlebové patky vytvořit jakýsi hrneček a divila se, že když tam nalila kafe, tak se většina vsákla do chleba a druhá většina se vylila. Nafasovali jsme lodě a příslušenství, losem určili, kdo s kým pojede a vyrazili. Cestou Kamzík s Markem útočili na ostatní lodě. Záhadou zůstává, proč se toho dne příčinou vodních bitev cvakli jen oni dva. Po obědě jsme vyměnili posádky a pokračovali jsme v trhání listů do kmenového Hronáře (herbář z Hronu). Na konci dne nás čekal první jez. Sjeli jsme ho celkem na pána až na to, že se Marek a Kvíčala cvakli a Kačka se Sůvkou se houpali na kameni. Když jsme tak večer seděli u ohně a zpívali a vůbec, Vojta s Krišotem rozhodli, že se jde na ryby. Kromě toho, že jsme nic nechytili, jsme taky dost zredukovali hmyzí populaci louky, kde jsme kempovali.

Ze zápisu Kamzíkova

Den IV

Ťapku tohoto krásného rána probudilo vedro. Když vylezla ze stanu, tak už naše bezďácky vyhlížející skupina seděla na obrácených lodích a pojídala opravdu už jen zbytky jídla. Kája se rozhodla, že tohle teda jíst nebude, a šla si do stanu pro jídlo svoje. Cestou usla. Pak jsme se šli vykoupat. Kačku málem odnesl proud. Při pakování všech cajků Vojta zjistil, že nemá vestu. Byli jsme úplně bez jídla a rozhodli jsme se, že nakoupíme i věci na palačinky, aby Lord of Pánev netahal pánev do Tater zbytečně. Do oběda jsme ale nesehnali jídlo a tak jsme se zastavili v marňáckym bufetu, kde jsme ukradli chilli, který o den později skončilo mnoha lidem v očích. Když jsme tak jeli dál, Krišot z ničeho nic vystoupí z lodi v domění, že ho ta poslední loď nabere nebo co. To se nestalo a tak Kačku s Kamzíkem vyklopil asi tak čtyřikrát do patnácti minut. Mezi tím, co holky vylejvali vodu z lodi se ostatní zastavili na ostrůvku, kde stavěli věže nejen z kamení. Jeli jsme dál a měli jsme hlad. Když jsme dojeli do města, zeptali jsme se podivně vypadajícího pána, který zrovna u řeky venčil svoje dítě na cestu k obchodu. Ukázal nám směr a řekl, že za 5 minut zavíraj. Naběhli jsme do obchodu, kde každej nabral to, o čem si myslel, že se to bude hodit a za těch pět minut jsme ten nákup nějak dali. Akorát prodavačky blbě čuměly. Pak už jsme jen hledali fajn místo na přespání. Asi BYCHOM bývali nikde nezastavili, kdyby se Vojta se Sůvkou necvakli. Kamzík se Sůvkou se jaly připravovat palačinky. No... vypadalo to zajímavě. Nejdřív se dělalo těsto. Splácaly se dohromady všechny ingredience aholky se pak hrozně divily, že v tom maj hrudky. Tak se Kája naštvala, začala je rozmíchávat a pak už tam ty hrudky nebyly. Skoro všechno těsto totiž zkončilo na Káje a jejím blízkém okolí. Zbytky těsta pak holky házeli na pánev s rozpuštěnym margarínem, protože jsme zapomněli koupit olej. Těsto bylo všude kolem, hřála jen jedna strana pánve a všichni kolem ohně dostávali neuvěřitelný záchvaty smíchu, ale ty palačinky vypadali jako palačinky! Pak jsme na ně
napatlali marmelády, nulely a špenát. Bylo to skvělý. Večer jsme zakončili vyprávěnim ne moc chytrých vtipů (malé bílé lední medvíďátko atd.). A pak se šlo spát.

Z Ťapky zápisu

Po celkem náročné noční cestě vlakem, by si někdo mohl myslet, že další den nebudeme příliš akční. Akční jsme sice nebyli, ale den jsme si užili. Z Wilsonova nádraži jsme to hnedle vzali vlakem do Měcholup. Nakoupili jsme jídlo v místním Albertu. Po skupinkách, jak jsme to praktikovali na Slovensku těsně před zavíračkou. Vydali jsme se na molo k přehradě a tam jsme si zahráli, to byste nevěřili, UNO. Pak jsme se rozešli domů, abychom si dali prát věci na další akcičky, letěli do Anglie a tak různě. Pojedli jsme tortily a Sůvka s Kamzošem ukuchtily k obědu karí. Bylo ho přemoc. Večer se hrála hra o trůny. Vyhrál Krišot. Nečekané....

No a ráno jsme se snad už jen rozloučili. Na první expedici dobrý. To teda jo.

Příště prý Šluknov.

Ze zápisu Krišotova