Tábor 2017 - Den druhý - neděle 13.08.2017 - stavba

Text převzat z Marné kroniky. Zapsal Kulich, rozšířil Krišot Poté, co jsme se vyhrabali ze spacáků, důkladně jsme si protáhli hlavu. Po rozcvičce se záhadně odehrála nikým neorganizovaná soutěž v hodu prknem do dálky, poté snídaňový chleba s máslem a chocospreadem (=hnusná Nutela za polovinu ceny).

Vyslali jsme do města průzkumnou jednotku se dvěma tajnými úkoly a pak jsme začali stavět. Protože někdo všechny ty věci, co jsme si vymysleli postavit musel. Stavěli jsme dvojtečka:

• Dva megapodsaďáky z plachtou z osmi celt, protože jsme si řekli, že chceme spát víc pohromadě a že to bude vypadat dobře. A taky protože na jeden dvoupatrový giga-podsaďák s plachtou z šestnácti celt, který byl taky v užším výběru nakonec nebylo dost stavebního dříví
• Kuchyň (ve které se nedá nic dělat, protože všechen kouř z otevřeného ohniště jde dovnitř),
• "Kytičku" (jídelnu, v které se nejí, protože nejsou lavičky, protože došly hřebíky)
• Dále latrínu. Nějak se ve vzduchu objevil návrh, že bychom mohli mít latrínu houpací.

A tak se stavělo, stavělo a stavělo a stavělo. Před obědem se z města vrátila průzkumná jednotka a hlásila, že oba úkoly splnila. Takže máme na celý týden vypůjčené kolo, na kterém budeme moct jezdit na nákupy. A máme dva králíky - prý k páteční večeři.

K obědu bylo rizoto, mastný tak, jako by se do něj ždímaly buřty, ale dobrý. Pak se opět stavělo. Pak byla stavba proložena krátkým závodem v běhu na lyžích a pak se opět stavělo. Pak odjel Krišot a práce se podezřele zpomalily. Že prý vyzvednout holky z porodnice a že prý neví, jestli se vrátí.

A pak jsme zase stavěli. Pořád a pořád. Když se z lesa vrátily holky, které stavěly latrínu, potutleně se usmívaly. To mohlo znamenat, že houpací latrína bude buď mega skvělá, nebo mega ubohá. Stavba, kterou nám nakonec s velkou pompou představily má být údajně zvána ,,Kumšta 3000'' a byla to... houpací latrína... Myslím, že jsem nebyl sám, kdo si představoval sofistikovanější inženýrské dílo.

K večeři byly škubánky. Následně jsme se odebrali k ohni a řešili program a pravidla na nástupu. Ti z Camelotu tvrdili, že způsoby Osmdesátky jsou divný, a naopak, ale nakonec jsme se nějak dohodli. Pak se zpívalo a šlo spát do našich úžasných Megapodsaďáků.