Tábor 2017 - Den pátý - RRRRrrr!!!
Zapsala: Ančí
Jelikož jsem byla dneska védéčko, musela jsem vstávat o celejch 5 minut dřív, než všichni ostatní, abych mohla mlátit do podsad a vydávat kakofonické zvuky, aby se všichni probudili. A taky jsem si potřebovala dovytůnit kostým - rozcuchat si vlasy a popatlat se bahnem.
Všichni vypadali parádně. Kája měla naprosto skvělý šaty s naprosto odpornym leopardim vzorem, takže se z ní okamžitě stala šéfova (Vojtova) žena. Vojta se nás pak celej den ptal:
"Znáte mojí ženu?"
"Jó šéfe."
"Pěkná, co?"
"Jó šéfe."
Moc jsme neměly nápad na rozcvičku, tak jsme zahrabali pár děr, co se v táboře nacházely. Bohužel jedna díra neměla bejt zakopaná, ale pšššt. Pak byla snídaně a po ní nástup. Zahajovalo se kamenem. Po nástupu jsme si zahráli Ramba. Respektive byli vybráni tři lidi, který se chtěli flákat a museli se schovat před šéfem, aby je neposlal pracovat. Šli se schovávat Ježek, Sova a někdo, už ani nevim kdo. Schovali se ale tak dobře, že jsme to asi po 15 minutách vzdali a i když jsme pískali konec, stejně se nevraceli. Tak jsme prostě odešli a nechali je tam.
Po proflákané chvíli, kdy jsme čekali, až se ty tři troglodyti vrátěj, jsme si zahráli rrrelý. Prostě jsme běhali jako automuti a měli jsme pokaždý různý postižení, znáte to... Pak už jsme jen vyráběli lodičky, kyje a tak. Po obědě jsme vyráběli ruce. Ze sádry jsme do rukavic z lékárny měli odlejvat něco, co mělo držet dohromady a mělo to vypadat jako ruka. No... docela to ušlo. Pak jsme hráli srnabal. Volejbalovej míč, kterej jsem nafoukla pusou, protože jsem nemohla najít pumpičku, byl obešitej bílym prostěradlem a z něho visely čtyry cáry látky (nohy) - to byla naše srna. Měli jsme nataženej provázek od věže ke stožáru a hráli podle pravidel volejbalu. Vždycky, když šéf podával, se síť stahovala dolů. I přes to, že jsem měla v týmu tři leváky, jsme to vyhráli.
Pak jsme hráli kyjket. Z Prahy jsme totiž vzali jen koule z kroketu, ale ne pálky, takže jsme museli odbíjet kyjema. Hráli jsme po dvojicích. Já byla s Kačkou. Byly jsme nejlepší tým. A protože jsme chtěli dát šanci i ostatním (hlavně šéfovi, že jo) tak jsme byli poslední. Aby moc nebrečeli, že jsem je úplně rozdrtily. Pak byla večeře. Po véče pak následovala klasika - nástup, oheň v týpku, zpívání a tak. Pak jsme šli spát.