Tábor 2017 - Den šestý - kočovní herci

Kočovní muzikanti, aneb šestý den tábora. Den začal skoro jako každý jiný, až na to, že nás probudil zvuk kytary a Kvíčalin zpěv. Jelikož jsem ale ten den byla služba, vstala jsem o půl hodiny dřív a šla udělat čaj, a tím zahanbit ty, co se na to vyprdli. Po příchodu do kuchyně jsem zjistila, že jsem absolutní mamlasojd a nemám čím zapálit ohěň. Zachánilo mě to, že v teepku vždycky hrajem dlouho do noci a děláme velkej fajrák. Přenesla jsem uhlíky do kuchyně a začala připravovat čaj. Záchrana! Jenže pak jsem se fakt hodně spálila o hrnec... Hmmm. Spal se krávo! To mám z toho, že jsem chtěla machrovat. Po rozcvičce a vydatné snídani následoval marnosnažnej nástup. Poté Vojta zavelel, že si jdeme zahrát Foglarovské vlajkovky a Krišot vyrazil na nákup. Nastal malý problémek v podobě blonďatých vlásků a modrých očí, který musely být pohlídány. Víte, Ronja je okouzlující, malá, roztomilá holčička, ale po mamince a tatínkovi je to tvrdá holka. Takže po půl hodině v totálně studenym potoku jsem zkuhrala jak moc mě bolí nohy od těch šutrů a jak necítim nohy a Ronja se vesele cachtala a běhala jak po nejměkčím peří. Poté, co jsem předala dítě další tetě, jsem se odebrala šít vlajku. Po třech píchnutí do prstu a dvou zamotaných nití jsem to vzdala a šla se se všemi koupat a mýt vlasy. Ve vodě jsme vydrželi pět minut a rychle utíkali na sluníčko. Po chvilce strávené na sluníčku jsme se rozhodli, že té vody bylo málo a vyrobili jsme si z pet lahví vodní pistole. Když jsme s Krišotem řekli, že šopák k obědu chceme krájet kyjem, všichni se bez velkého prosení ujmuli nožů a začali krájet. Oběd to byl famózní a po něm následoval ještě famóznější odpočinek. Do tří jsme se váleli a pak se rozhodli, že vyrazíme na náměstí něco zahrát pro zdejší obyvatelstvo. Vyrazili jsme v tom nejvíc retro oblečení, co jsme kde našli. Vypadali jsme skvěle. Ve vesnici jsme zašli na zmrzlinu a koupili jsme si jídlo a pití, sedli jsme si doprostřed náměstí a začali hrát. Zprvu jsme nesklidili moc úspěchu, ale pak k nám začlo pár lidí, jestli jim nezahrajem tohle a támhleto a nakonec nás nalákali do hospody na tahací harmoniku. No nepřinesli jí, ale za to jsme hráli pro celou hospodu. Po osmé večer jsme se vrátili do tábora, dali si rychlou večeři a ukončili den. Neměli jsme ještě dost, tak jsme šli hrát do teepka. Kde jsme se omlouvali za své prohřešky. Snad byly všechny odpuštěny. A po tak náročném dnu jsme všichni zahučeli do spacáku a rychle usli.