Kronika

Den čtvrtý byl vrcholem celé expedice. Sice ne posledním, ale rozhodně největším. Vylezli jsme na nehorázně vysokej kopec. Vzhledem k tomu, že jsme neměli ferratové vybavení konstatujeme, že všechny ty stupačky a lana rozhodně nebyla ferrata. A nejlepší bylo, že jsme ještě tentýž den zvládli adrenalinové skoky do adrenalinově ledové vody a sbalili...

Ráno jsme se vzbudili tam, kde jsme ulehli. To je dobrý začátek. Plán je nyní takový, že večer už chceme spát ve Slovinsku a to ideálně co nejblíže u Prisojniku, na který hodláme další den vystoupit. Otázkou je, jak naložit s dnešním dnem.

Kde jsme si polehali, tam jsme se našli - na mole u Hirzman Stausee. Budíček i rozcvička skokem do mokré, studené hloubky. Ranní kávička, ranní losováníčko (Cože - to mám jet zase v Karadžičovi uprostřed? Jakto?) a opětovné naloďování do našich korábů silnic. Krišot rozhodně nesešlápnul spojku bez rychlosti a neopřel Alhambru o svodidlo. Ne ne. Nic...

Den jedna. Fakt jsme sešli u klubovny. Opravdu všichni přišli a opravdu všichni byli ochotni do jednoho z přistavených vozů nastoupit a nechat se s ním odvézt až tam daleko za obzor a za hranice.

Kočovní muzikanti, aneb šestý den tábora. Den začal skoro jako každý jiný, až na to, že nás probudil zvuk kytary a Kvíčalin zpěv. Jelikož jsem ale ten den byla služba, vstala jsem o půl hodiny dřív a šla udělat čaj, a tím zahanbit ty, co se na to vyprdli. Po příchodu do kuchyně jsem zjistila, že jsem absolutní mamlasojd a...

Jelikož jsem byla dneska védéčko, musela jsem vstávat o celejch 5 minut dřív, než všichni ostatní, abych mohla mlátit do podsad a vydávat kakofonické zvuky, aby se všichni probudili. A taky jsem si potřebovala dovytůnit kostým - rozcuchat si vlasy a popatlat se bahnem.

Text převzat z Marné kroniky. Zapsal Kulich, rozšířil Krišot Poté, co jsme se vyhrabali ze spacáků, důkladně jsme si protáhli hlavu. Po rozcvičce se záhadně odehrála nikým neorganizovaná soutěž v hodu prknem do dálky, poté snídaňový chleba s máslem a chocospreadem (=hnusná Nutela za polovinu ceny).

Text převzat z Marné kroniky. Zapsala Kačka. Takže dneska je 12. srpna a oficiálně je dneska první den MT, tedy Marnýho tábora. Sraz byl v 8:00 v Práčské a Vojta už v půl osmý šílel, že tam ještě nikdo není. Každopádně nevím, proč jsem si myslela, že na nádraží pojedeme busem. No, a tak jsme si dali krásnou...

Dnes je pátek jedenáctého srpna. Na tábor odjíždíme zítra, takže tenhle týden byl poněkud hektičtější.
Tedy... tábořiště máme, to jo. Teda šéfové to tvrdí. Hlášenku jsme prý odevzdali taky. A nahrubo máme dohodnuto, jak by to mělo vypadat. Ale to je tak nějak všechno. Zkrátka a dobře si tenhle týden trochu víc telefonujeme, to zase jo.